Canon A-1 – tak se jmenuje jedna pokročilá kinofilmová zrcadlovka, kterou se mi před několika měsíci podařilo velice výhodně ukořistit.
Patří do tzv. A-řady, spolu s modely jako AT-1, AE-1 (a dalšími) tvoří ucelenou sérii fotoaparátů s bajonetem FD, elektronickou závěrkou a manuálním zaostřováním. Je však vrcholem těchto modelů, bere si z nich to nejlepší a jejich možnosti posunuje mnohem dál. Pojďme se na něj podívat blíže.
A-1 se vyráběla pouze v černé barvě, a to od roku 1978. Nabízela jak plně automatický mód, tak také prioritu času i clony; přítomen tu byl i zcela manuální režim. Za další podstatnou výhodu lze označit rozšířený rozsah expozimetru – znatelně směrem dolů – přístroj se tedy nezalekne ani nočního pouličního osvětlení. Průvodním jevem se stala možnost nastavit citlivost až na 12800 ISO. Údaje o expozici (čas a clona) se červenými digitálními číslicemi zobrazují do hledáčku, v tomto případě jasného a poměrně velkého (dobře, v porovnání s hledáčkem Pentaxu MX nic není velké), pod ním se skrývá matnice s ostřícím klínem (rozostřený obraz se uprostřed vodorovně dělí na dvě poloviny) a mikroprismatickým kruhem okolo (rozostření je zde více patrné než na zbytku matnice). Automatika A-1 umí používat celý rozsah časů od 1/1000s do 30s.
Fotoaparát nabízí i několik skutečných vychytávek: 1. dvoj-(a více)-expozici na jedno políčko lze jednoduše dosáhnout pomocí páčky pod mechanismem posunu filmu; není potřeba knoflíkem na spodní straně uvolňovat celý film a riskovat tak jeho nechtěný pohyb. 2. přepínaní mezi režimy Av/Tv probíhá pootočením přepínače – v okénku na horní straně přístroje se tak podle volby objeví stupnice clon/časů. 3. hledáček lze zakrýt a pojistit se tak proti průsaku světla dovnitř v průběhu dlouhých expozic. 4. v (polo)automatickém režimu jde tlačítkem blokovat expozice a nedat tak šanci možnému zmatení elektroniky např. od silných bodových zdrojů světla. 5. zobrazování hodnot expozimetru se dá vypnout (samotné měření ale pracuje dále). Vhodné pokud vás digitální číslice ruší při komponování snímku.
Celkově jde o velmi bytelný fotoaparát, držení napomáhá odnímatelný malý „grip“ na přední straně, za nímž se skrývají dvířka baterie. Bez ní by Canon vůbec nefungoval, proto se někomu tato závislost na zdroji proudu může jevit jako nevýhoda. Oproti zcela mechanickým fotoaparátům je však patrné podstatné zklidnění chodu spouště (která nemá mechanickou vazbu), zrcadla i závěrky, delší časy tak lze ustát i bez stativu.
Za sebe musím říct, že jsem si A-1 zamiloval. Používám jí s objektivem 50mm f:1.8, většinou na noční snímky s pushovaným filmem (např. film ISO 400 focený na ISO 3200, s úměrně prodlouženou dobou vyvolávání). Fakt stojí za to.
Zdroje:
http://www.paladix.cz/clanky/velmi-strucny-prehled-zrcadlovek-canon-s-bajonetem-fd.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Canon_A-1
